Melodie - Prolog

30. května 2014 v 0:54 | Lovithea |  Melodie
Ahoj moje hvězdičky :-)
tak sem se dopídila k Prologu. Doufám že se bude líbit :-)
Prosím o hodnocení, protože mě to zajímá a pokud máte nějaké otázky, či rady, pište do komentů :-)

Prolog




20. století. Století válek, úmrtí a lásky. Je leden. Na nebi není mráčku. V nemocnici pobíhají mnoho lékařů. My však zamíříme hlouběji. Oddíl : Porodní sál. Místo, kde rodí se děti.

Ach, jaký to byl pocit. Ten den, kdy dítě přijde na svět. Mnozí to už zažili a mnozí teprve pocítí.

Nepamatuje si na den, jejího narození. Avšak matně slyšela maminčiny vzpomínky.

Tehdy mladá žena, skoro nadávala na lékaře. Byla vysoké hubené postavy. Vlasy na krátko sestříhané. Oči nesli zvláštní míchanou barvu. Světlá plet' a její úsměv dával všem jasně najevo že je št'astná.

Žena stále křičela. Vzlykala. Drtila ruku svého manžela. Už několikátého. Měla jistou smůlu na muže. Pokaždé to byli grázlové, násilníci nebo jednoduše opilci. Její děti mnohdy díky tomu trpěli.

Tentokrát čekala dvojčata, holku a chlapečka. Avšak doktoři tvrdí že možná o jedno přijde.

Žena značně naštvaná, popuzená, smutná pohlédla do tváře starého doktora. "Prosím" šeptala téměř slyšitelným hlasem.

Ačkoli doktoři dělali, co chtěli. Snažili se přestože tehdy nebyla nemocnice tak kvalitní jako dnes. Ale oni si tu snahu dali. No, nepodařilo se jim to. Jedno z dětí umřelo. Chlapec. Mohl mít krásný život. Možná nechtělo na svět kvůli válce, jenž tu měli. Možná chyba řidiče. Sám bůh jenom zná důvody. Ale nemusela se bát! Malá drobná holčička narodila se. Pár chomáčů vlásku. Plakala. Roztomile sahala na doktora. Velké kukuče hleděli na bílou stěnu.

"Holčička" šeptal doktor hedvábným hlasem.

Podal malou, už očištěnou svým rodičům. Lépe řečeno mamince. Ta smutná ale přesto št'astná pohlédla na svého manžela.

"Ach, drahý-" říkala št'astným tonem "-máme holčičku"

Muž značně zklamaný z toho že přišel o kluka, pouze pokrčil rameny. Zamumlal cosi nezřetelně. Stiskl své ženě drobnou ručku. Zahleděl se do očí své dcery. Toho malého miminka.

"Sylvie" šeptal tichým hlasem.

"Ano, budeš Sylvie" potvrdila mladá maminka.

Dítě se ošilo. Vydalo ze sebe dětské zamumlání. Zavřelo své drobné očička a usnulo.

Pokračování příště


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 30. května 2014 v 11:31 | Reagovat

Tak, z anotace jedu rovnou sem :D
Prolog je supr, i když, já tohle, jak se děti rodí...No, nenní to zrovna můj šálek kafe :D Každopádně...Napsalas to dobře, s člověkem to i hnulo a připadalo mi to takové ze života, jako, že jsi opravdu vystihla tu danou situaci. Klobouk dolů a těším se na další kapitolu :)

2 Kate Kate | Web | 31. května 2014 v 13:20 | Reagovat

Ahoj, děkuju za komentíky, taky přeju hodně štěstí do dalšího blogování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama